how final passage this one

-bodies and identities are not definite///learning to let go & fabricating safe spaces///supporting with grieving processes///natural and human ecology-

 

BODY LANDSCAPING//BLISSFUL DYING workshop

(CZ version below/česká verze níže)

///movement//breath//stillness//landscape.communication//open.ecosystems//mapping.as.a.creative.process//learning.to.take.care.of.our.collective.psychic.and.energetic.resources//relevance.of.individual.emotions.in.creating.spaces/relevance.of.human.emotion.in.deconstructing&re-building.a.collective.body.anew///

In the way we transform how definite is death and how many times does she come?


We will use movement, breath, rituals, bodywork and mutual holding to deal critically and wise-fully with issues of death, grief, desire, burning out… Letting go together we will reach a space of trust within our collective body.
We will fast (if your health allows you to do so).
We will let go of eating to sustain comfort this first day. Fasting is an ancient technique to weaken our ego and comfort zone and feel more. Spiritual fast with the intention of gentle letting go will be supported by a possibility to breath more, drink clean water and herbal teas from locally grown plants. (Consumption of caffeinated teas, coffee and sugar are discouraged.)
We will be supported by beautiful local landscape and by a held space. However, we take a pledge of transparency and self-responsibility as well as taking care of one another and our collective body and sharing our individual and shared journeys to letting go and surrendering our flesh and bones to the land.
In the afternoon session we will write our own epitaphs, wash, dress and decorate our bodies for the afterlife. We will write texts of personalized and collective grief confessions. And will share them. Intimatelly. Courageously. We’ll play with the dead ones, use bodywork and breathwork to find/acknowledge/release death from our bodies.
By the end of day one we will have a celebration of all that is dead outside and within us. Welcome a period of quietness and deep somatic dreaming. We will listen to the darkness of the nocturnal landscape, its cold, animals and shadows, letting them move through us. Stepping aside, practicing the paradox of being/not in togetherness.
Day 2: BODIES’ ECOSYSTEMS//SOCIAL&NATURAL ECOLOGIES
– score for day2: http://trivialsplash.tumblr.com/post/134151038539/animal-bodies-pornographic-minds-deepA day of growing from the compost. Finding new collective and individual embodied constelations. Touching the soil, moving and communing with the environmental ecosystem and one another from a space of an empathic consciousness. Eating straight from the earth, chewing on leaves.
We will do few led excercies and experimental somatic body-landscape explorations to find a space of being the other, finding an embodiment of paradoxical states and finding comfort within them. Dying as a way of cotinuing life.
We will breathe, we will pull each other’s skin off the bones like kittens and breath into the space between the flesh and bones, we will give soft soothing touch to the battered bodies and relax together and share a prolonged moments of silence. We will practice radical slowness and then run around in the tall grass, deepening and expanding energy.
We will grow the psychic, physical and energetic interconectedness through the ‘natural’ capacities of our bodies. We’ll acknowledge ways in which individual bodies are capable and to work for and as a part of a bigger organism, draw observations of cycles and changes in natural and environmental ecosystems while cooking a meal and contextualize emotion as a sign of health and explore what creating a safe space for a collective humanly, politically and socially self-aware nurturing without extra fluff means.
pozadí
Tereza Silon, 2015

‘An open system is a system that has external interactions. Such interactions can take the form of information, energy, or material transfers into or out of the system boundary,(…). ‘ Wikipedia, the Free Encyclopedia

 

Česká verze textu:

▽TĚLOKRAJINA/SLASTNÉ UMÍRÁNÍ▽

///pohyb//dech//nehybnost//lkrajinná.komunikace//otevřené.ekosystémy//mapování.jako.kreativní.proces//jak.se.starat.o.naše.kolektivní.mentální.duchovní.a.energetické.zdroje//relevantnost.individuálních.emocí.v.utváření.sdílených.prostorů/relevantnost.lidských.emocí.v.dekonstrukci&přetváření.kolektivního.těla///

Kolikrát umíráme ve způsobech kterými se naše těla a identity transformují?

 
Ke kritickému a moudrému vyrovnávání se s pocity ztráty, zármutku, tématy smrti, touhy či vyhoření budeme používat pohyb, dech, rituály, práci s tělem a vzájemné držení se… společně se uvolníme a podvolíme se místu důvěry v našem kolektivním těle.
V tento den se budeme postit (pokud vám to zdraví dovoluje).
Tento první den zanecháme jezení za účelem podlomení komfortu. Půst je stará technika k oslabení lidského ega a naší komfortní zóny a k napojení se na naše pocity. Spirituální půst za účelem jemného odevzdání se bude podporován možností zhluboka dýchat, pitím čisté vody a bylinných čajů. (Konzumace kofeinových nápojů a cukru není doporučena.)
Budeme podporováni krásnou místní krajinou a bezpečným prostorem který utvoříme. Nicméně je po každém požadováno aby přislíbil transparentnost a zodpovědnosti za sebe sama stejně jako za zájem o vzájemnou péči s druhými o naše kolektivní tělo a sdílení našich individuálních a společných cest ke smíření a podvolení se našeho masa a kostí zemi.
Odpoledne si napíšeme naše epitafy, umyjeme se (jeden druhého) a ozdobíme a oblečeme naše těla pro věčnost.  Budeme psát texty zpovědí našich osobních a kolektivních zármutků. A budeme je číst. Intimně. Odvážně. Budeme hrát mrtvé, ale také použijeme masáže a dech k nalezení/uznání smrti v našich tělech a jejich osvobození od ospalých a umrtvených energií v nás.
Ke konci dne budeme mít oslavu smrti coby principu mimo i uvnitř nás a uvítáme období tichosti a hlubinného somatického snění (kombinace autentického pohybu, relaxace a snění). Budeme naslouchat tmě noční krajiny, jejímu chladu, zvířatům a stínům, necháme je proplout skrze nás. Postavením stranou budeme praktikovat paradox ne/bytí ve společnosti.

 

Den2: TĚLESNÉ EKOSYSTÉMY//SPOLEČENSKÉ A PŘÍRODNÍ EKOLOGIE
– SKÓRE PRO DEN2 (Pouze Eng) : http://trivialsplash.tumblr.com/post/134151038539/animal-bodies-pornographic-minds-deep

Den šlechtění z kompostu a nacházení nových kolektivních a individuálních ztělesněných konstelací. Dotýkání se půdy, pohyb a spojení se s přírodními ekosystémy a jeden s druhým skrze naši empatii a vědomí. Jezení ze země, žvýkání lístků.

Za pomoci několika vedených somatických tělesně-krajinných explorací najdeme prostor bytí s druhými, ztělesnění paradoxních stavů bytí a najdeme v nich komfort. Smrt coby pokračování života.  Budeme dýchat, tahat se za kůži od kosti jako koťata a dýchat do mezer mezi masema kostmi, pak vybalancujeme tuto silnou masáž uklidňujícím dotekem a budeme společně relaxovat v prodlouženém momentu ticha. Pak budeme praktikovat radikální pomalost v protikladu k rychlému běhání v trávě, což nám obojí poslouží k prohloubení a rozšíření našeho vnímání fyzické energie. Budeme pěstovat mentání, duševní a fyzickou propojenost skrze ‘přirozenou’ kapacitu našich těl. Uznáme způsoby a limity v jakých jsme jako jedinci s individuálními těly ‘schopni’ existovat a také pracovat pro kolektivní organismus, a to z pozorování cyklů a změn v přírodě. Mezitím se budeme krmit a kontextualizovat emoce jako součást našeho (nejen) emočního zdraví a budem uvažovat o tom, co pro nás zahrnuje utváření bezpečného a vzájemně obohacujícího symbiotického prostoru bez zbytečných příkras, utváření prostoru který je vyživující a zároveň lidsky, politicky a společensky sebe-uvědomělý.

Ana_Mendieta_alisonjacques_10
Ana Mendieta, 1975

‘Otevřený systém je systém, který má vnější interakce. Takovéto interakce můžou mít podobu informace, energie, nebo materiálních převedení zvenčí dovnitř systému nebo zevnitř hranic tohoto systému ven,(…). ‘ Wikipedie, Otevřená Encyklopedie

Advertisements